VZPOMÍNKA NA ZACHOŽE…

Vzpomínka na Zachože,

s Jirkou jsem se prvně setkal začátkem sedmdesátých let v obci Jalový dvůr u Podbořan, která měla asi pět domků, ale velký statek. Na tomto statku se “zašívali” přátelé plastiků a odpůrci tehdejšího režimu, jako Pavel Forman, Jirka Čáslavský, Piras-Ťulík, Jirka Kleisner, Arnošt Nacher, Jindra Tokstein, Jarda Kukal, Dana Bálková, aj. Útěk z Prahy a Varů před civilizací byl tehdy módní a přinášel nám – máničkám jistý nádech svobody a částečné skrytí před šikanou StBáků…
  Sám jsem prožil dvě takové komuny, jednu v podkrkonoší u Trutnova v obci Debrné a druhou tuto, na “Jalováku” u Podbořan. Pasení krav v těchto lokalitách neslo nádech jisté “svobody” už jen proto, že k nim patřily malé usedlosti a zdevastované statky, které jsme okupovali, ale hlavně vše bylo daleko od civilizace. A tam nacházel relax i Jirka Zachož.
  Druhým domovem v těchto lokalitách byl veřejný “obývák”, což byla vždy nejbližší místní hospoda, kde se psala každodenní útrata na futro a 1x – 2x v měsíci se pak vše při výplatě zaplatilo. Hospodskej byl nadšen, když přijela parta z Prahy a z Varů na víkendovou párty v počtu 10 – 30 mániček s květinovýma holkama. A při jedné této párty jsem se prvně setkal se Zachožem. Jirka mě tehdy v lokále na wc doslova šokoval. Vzpomínám si, jak mimo jiné tehdy padlo slůvko “poezie” a on mi řekl: “Františku víš, co je skutečná poezie”? A následovalo precizní recitování zpaměti všech možných, pro mě známých i neznámých autorů, nějaké střípky od Quida Machulky, Sváti Karáska a nejvíce, skoro všechny tehdejší texty od Karla Kryla, s kterým se tehdy kamarádil. Tak ho to chytlo a mě jako posluchače také, že jsme ztrávili (k údivu našich přátel v knajpě) na záchodě skoro hodinu, protože jsme nechtěli být rušeni hospodským rykem. U stolu pak pokračoval na španělku a od té doby jsme se stali blízkými přáteli. Když jsem se pak nastěhoval z Prahy do Varů, tak Jirka byl mezi prvními, s kterým jsem společně zahříval lavice Budvaru, Smícháče… a diskutovali o všem, při koncovkách ve flaškárně v Alici. Jeho domek ve Všeborkách byl mým skoro přechodným bydlištěm a ubytovnou pro mnohé. Když nebylo kde složit hlavu, tak se jelo do Všeborek k Zachožovi. Desítky přátel tam nacházeli “konečnou” po nočních tazích a Jirka nás pak často hostil i další dny. Na jeho zahrádce mi ukazoval zajímavé kytky, stromy a skalky, v kterých si liboval. Zahrada a lesy bylo místo, kde se cítil velmi dobře.. S Jirkou jsem mohl mluvit vždy o čemkoliv, o muzice, o holkách, ale i o Bohu a Jeho skutečné moci a vždy jsem byl po setkáním s ním mile povzbuzen. Byl vášnivým houbařem. Při mém posledním setkáním s ním v říjnu 2010 v  Podmostem-Hall ve Všeborkách mě připomněl, jak jsem byl jednou zamlada u něj nadšenej z jedné jeho pohádkové skalky, kdy jsem prý chtěl být malý jak mravenec a procházet se touto scenérií..
  To, že tak nečekaně odešel, mě upřímně štve a asi ještě bude dlouho štvát. Zachoš mi fakt schází a v Podmostem ve Všeborkách vždy scházet bude. Vše dobré, co nám Jirka zanechal, můžeme dnes číst z životů jeho krásných dcer.

A to je, aspoň pro mě, malou náplastí na zármutek, který teď prožívám… Modlím se ve víře, aby byl milostivě obejmut Všemouhoucím Bohem a spočinul v Pokoji v Jeho náruči, na věčnosti. Bůh mu buď milostiv.
František
Příspěvek vytvořen 719

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek