Krátká historie čínského muzicírování… (3)

Po hraní v Carlsbandu jsem přešel spolu s Tondou Zítem do Nejdku ke kapele The Crash. Tom Stabenow mě chtěl za bubeníka místo Ilji, a já si dal jako podmínku, že se mnou půjde i Tony Zít. Slovo dalo slovo a oba jsme se stali členy naší nové, a jak se později ukázalo i úspěšné kapely. Mě k rozhodnutí vedl také fakt, že The Crash měli na tu dobu nádherné a moderní bicí. Ve srovnání s nimi byly moje staré škopky antickou vykopávkou. To, že kapela získala také možnost využívat kulturní zařízení v Suché, vedlo k založení vlastního klubu Beat club Crash. Nebyla to v té době běžná věc aby kapela měla svůj vlastní klub. Výhodou byla pravidelná vystoupení jak nás, tak i hostujících kapel. Naším manažerem a hybnou silou dění v klubu byl Jaroslav Zavadil. Jirka Smolík měl na starosti pájku s dráty a staral se o to, aby vše z aparatury fungovalo. Tým klubu se dále skládal z Tomáše Cuhry (Švesky), který obstarával propagaci formou plakátů a vyzdobil i vnitřní prostory klubu. Václav Havránek při akcích vybíral u vchodu mýtné a také jsme tam měli baterii pomocnic jako Kytka a spol. (šatna, obsluha). The Crash tou dobou hráli se dvěma zpěváky, což tehdy nebylo moc obvyklé. Jinak to byla klasická kytarová beatová skupina, hrající většinou hity z druhé poloviny šedesátých let. Občas jsme se zůčastnily nějakého toho festivalu, jako například v Plzni nebo Chebu a jinde. Dá se bez nadsázky říci, že nám to v té době parádně šlapalo a kde se hrálo, tam bylo vždycky plno. Osobně musím přiznat, že se mi v této kapele líbilo a hrálo velmi dobře. Přesto jsem z osobních důvodů a také okolnostmi danými tou dobou skupinu The Crash v tichosti opustil, abych jak se říká vzal kramle a emigroval do zahraničí. Nikdy jsem se za to klukům v kapele neomluvil, a proto tak činím dodatečně teď a touto cestou, říkaje si, že nikdy není pozdě. Snad proto jsem se nebránil myšlence si spolu znovu zahrát po tak dlouhé době, jakou těch více než 40 let je. K dalšímu opravdovému hraní jsem se již v cizině nedostal i když jsem o to zpočátku usiloval. Párkrát jsem si zabouchal s hipíkama v Amsterdamu. Také se se mnou spojil Pavel Menschik, když emigroval do Německa a chtěl zakládat kapelu v Hamburku spolu s Karlem Sýčem (basa). Navštívili mě v Amsterdamu a já zase zajel do Hamburku, kde jsme společně spřádali plány. Dokonce jsem si tehdy kvůli tomu zakoupil Premiéry ale nakonec z toho sešlo. Tím tedy definitivně skončilo moje tehdejší muzicírování. V životě by mne nenapadlo, že si ještě někdy za škopky sednu a budu zase hrát. Život dokazuje, že je ten největší taškář a opět mě dostal skrze moji slabinu a první lásku – hudbu.
Příspěvek vytvořen 719

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek