Britská scéna

Rok 1963 se zdá být příhodným výchozím bodem pro toto pojednání. Byl to rok, kdy britský hudební průmysl prošel revolucí. Až do té doby britská popová produkce měla svou základnu v Londýně. V hitparádách převládaly baladické písně, přestože vznik rokenrolu v polovině padesátých let a vliv Elvise Presleyho, spolu s úspěchy Lonnie Doneganova skiffle music se staly již zavedenou značkou.

Ve skutečnosti skiffové kombinace s rythm and blues a country s trochou folku, nastavily trend pro domácí hudbu konce padesátých let. Tisíce skiffových kapel vznikalo v různých koutech po celé zemi. Stejné období proběhlo též ve znamení britské odpovědi na americký rokenrol – Gene Vincent, Tommy Steele, Billy Fury, Marty Wilde a Cliff Richard (ačkoli Cliff neměl nikdy pevnější vztah k rokenrolu a brzo se odvrátil směrem k jemnějšímu stylu a k hezounskému chlapeckému image).
Tito rokenroloví hudebníci připravili podmínky pro vznik tzv. chuligánského hnutí.
Od ranných šedesátých let tradiční jazz nabýval na popularitě mezi dospívajícími studenty. Objevily se instrumentální skupiny jako The Shadows a The Tornadoes.

Doba byla připravena k zásadnímu průlomu a to ke vzniku zcela nového soundu, který přišel z Liverpoolu, a který se stal známým coby Merseybeat.

Prosperita lodních doků a městských klubů byla příznivě nakloněna živé hudbební scéně. Mnoho skupin založených během skiffové éry bylo ovlivněno americkými rythm and bluesovými nahrávkami, dovezenými loďmi z USA.
Standardní beatová formace se skládala ze tří kytaristů – sólové, rytmické a basové – a bicích s hlavním zpěvákem, aktivně podporovaným přinejmenším jedním tzv. back zpěvákem. Hrálo se v klubech s názvem Iron Door, Jacaranda, Casbah, The Blue Angel a Cavern. Cavern je dodnes nejslavnější, protože zde měli na začátku své kariéry hudební sídlo The Beatles. Scéna se pak začala postupně přesouvat do větších prostor, jako třeba hala The Empire and St.Georges. Mimo Liverpool bylo možností hraní poskrovnu, třebaže prosperující prostředí dalo vzniknout velkému množství podnikavých skupin jako Tony Sheridan, Rory Storm And Hurricanes.
The Beatles hráli v prosperujícím německém přístavu Hamburku, kde atmosféra byla značně více dekadentní.

Od skupin bylo požadováno častější vystupování v místech jako The Star Club, The Indra a The Kaiser Keller, a s různými zkušenostmi se zase vracely zpět do Liverpoolu.

The Beatles byli první Merseybeatovou skupinou, která (v prosinci 1962) pronikla do hitparády s písní Love Me Do. Reakce na píseň zůstaly přesto ještě v této době dosti odmítavé. Byl to až druhý singl s názvem Please Please Me, který teprve otevřel stavidla populatity dokořán. Gerry and the Pacemakers byli první Merseybeatovou skupinou, která dosáhla v hitparádě pozice číslo 1 s How Do You Do. Tento úspěch později zopakovali s písní I Like It a You’ll Never Walk. The Beatles také skórovali třemi „jedničkami“ v žebříčku a to během roku 1963 s With From To You, She Loves You a I Wanna Hold Your Hand.

V hitparádovém pořadí pak následovali The Seachers, Billy J. Kramer And The Dakotas, The Swinging Blue Jeans a Cilla Black. Na konci roku 1963 všechny významější gramofonové společnosti, zvláště Decca, EMI, Fontana a Oriole – s cílem získat nahrávací smlouvy, vzaly Liverpool doslova útokem.

Merseybeat zůstává dodnes největší britskou hudební explozí, která odstartovala vývoz zdejší popové produkce do USA, a která změnila tvář populární hudby stejně významně, jako Elvis Presley téměř o dekádu dříve.

Původní nahrávky kapel hrajících Merseybeat se staly vyhledávanými mezi sběrateli, zvláště pak ty, které zachycují atmosféru z období Oriole’s Two, This Is Merseybeat, tedy alb, která jsou charakteristická svými živými záznamy z The Cavern Club. Neuplynula dlouhá doba a hudební společnosti se začaly poohlížet i po jiných městech a podepisovaly nahrávací smlouvy s dalšími slibně se rozvíjejícími skupinami: Hollies ( třetí nejúspěšnější hitparádová skupina za Beatles a Rolling Stones), Freddie And The Dreamers z Manchesteru, Animals z Newcastle, Spencer Davis Group z Birminghamu, Brian Poole a Tremeloes z Dagenhamu, The Zombies (snad nejtalentovanější beatová skupina po The Beatles) ze St.Albans, a stovky jiných, co vydali dva nebo tři singly předtím, nežli opět zanikly.
Merseybeatský fenomén do určité míry zastínil zvučnou londýnskou R&B scénu, jejíž představiteli během ranných šedesátých let byli Alexis Korner a Cyril Davies, The Pretty

Things, The Kinks, The Yardbirds, Georgie Fame, The Blue Flames a John Mayall’s Bluesbreakers v klubech jako Crawdaddy v Richmondu, The Marquee, The Flamingo a Klooks Kleek.

Za nimi přišla další vlna R&B skupin včetně Graham Bond Organisation, Zoot Money’s Big Roll Band, Cliff Bennett & The Rebels Rousers, Bluesology (s mladým Eltonem Johnem), Steampacket (s mladým Rodem Stewartem) a Downliner’s Sect. Různorodost vlivů mezi londýnskými a Merseybeatovými skupinami může mít částečné vysvětlení ve skutečnosti, že americké nahrávky se dovážely do Londýna a Liverpool inklinoval k různým zdrojům pocházejících ze Států.

Během tohoto období se pro rockery, pocházejících z chuligánského hnutí, objevil nový kult: oblek z černé kůže a jízda na motorce. Preferovali syrový R&B zvuk takových kapel jako Rolling Stones, Pretty Things a Animals. Naproti tomu, tehdejší tzv. frajerský kult spíše vyznával hladké střihy oblečení, nosily se dlouhé nepromokavé větrovky s kapucí zvané parka a jezdilo se na motorových skútrech značky Vespas či Lambretta. Za přední frajerskou skupinu byla považována The Who, začínající jako The High Numbers s prvním singlem I’m The Face/Zoot Suit, který se stal časnou frajerskou hymnou. Dalšími významnými aktéry hnutí byli The Small Faces, The Creation, The Action a také Sandie Shaw. Hudba se stala zvukovým doprovodem k sériím konfrontací mezi frajery a rockery v různých přímořských letoviskách kolem celé země v průběhu let 1963, 1964 a 1965. Mimo frajerské a rockerské kapely však existovalo ještě i velké množství popových skupin, jejichž hudba kladla důraz více na melodie a harmonie nežli na módu nebo styl.

Nejúspěšnější byli nepochybně Herman’s Hermits, kteří takřka v pubertálním věku zaznamenali obrovský úspěch v Americe. Jiní, například The Fortunes, Unit 4 Plus 2, The Ivy League a The Easybeats přišli z Austrálie a připojili se k beatovému rozmachu v UK.

Zatímco americké hitparády byly plné The Beatles, The Rolling Stones, The Dave Clark Five, Herman’s Hermits a Gerry and The Pacemakers, tak kapely jako The Kinks, The Yardbirds a The Pretty Things nejvíce ovlivňovali garážové kapely, které vznikaly napříč celými Státy. Černý americký R&B, který inspiroval britské skupiny, byl nyní exportován zpět do Ameriky bílými anglickými kapelami.
Toto křížení stylů nabralo další rozměr s příchodem marihuany a LSD během roku 1966, což mělo dramatický vliv na hudbu kapel všech stylů: beat, R&B, blues, folk, atd. Začalo se experimentovat s psychedelickými drogami, což ovlivnilo stavbu rytmiky, akordy a texty, bylo vytvářeno něco zásadně nového a více osobního.

Psychedelická éra způsobila další převrat v rocku a popu. Na scénu vstoupila nová paleta nástrojů jako sitar, theramin, dechové a četné elektronické nástroje od fuzz-boxu k wah-wah pedálu. Na americkém západním pobřeží se kapely jako The Doors, Jefferson Airplane, Grateful Dead a Country Joe and The Fish snažily posunout dál hranice zavedeného tříminutového popového formátu. Toto vše bylo úzce spjato s nárustem opoziční kultury, soustředěné v San Francisku během let 1966 a 1967. Hippies měli své vlastní noviny a obchody, zastávali alternativní životní styl jako protipól k nekontrolovatelnému materialismu pohlcujícímu celou Ameriku. Bezplatné koncerty a zábavné show se staly nedílnou součástí hippiesovských prožitků s hudbou coby zvukovým doprovodem ke kulturní revoluci.
V Británii byla psychedelia méně propojená s politikou. Možná proto, že problém lidských práv či vietnamské války nebyl až tak palčivý a levicová politika měla v zemi již poměrně zakořeněnou tradici. Přesto i zde zanedlouho dochází k zažehnutí kulturní jiskry, která se rozhoří v undergroundové hnutí, reagující proti předsudkům a pokrytectví britského třídního systému.

Britský přístup k psychedelii byl poměrně vstřícný. Název, použitý v tomto pojednání, má svůj širší smysl ve vztahu k experimentální beatové hudbě. Mnozí raději užívají termín freakbeat. Není žádným překvapením, že styl písní Beatles byl jednoduchý, hudebně lyrický. Třeba singly Day Tripper a I Feel Fine. Naproti tomu alba The Rubber Soul a Revolver obsahovaly závažné odkazy do budoucna.

Zatímco Beatles začátkem roku 1967 nepřetržitě pilně makali na svém průkopnickém Sgt. Pepper’s Lonely Heart Club Band v londýnském studiu Abbey Road, v dalším studiu o chodbu dále pracovali zatím málo známí Pink Floyd na svém debutovém albu Piper At The Gates Of Dawn. Zatímco Sgt. Pepper se stalo téměř okamžitě albem, které významně ovlivnilo šedesátá léta, Piper… byl přijat mohutně se rozvíjející UK undergroundovou scénou, která měla hlavní stan v londýnském UFO klubu, situovaném v suterénu na Tottenham Court Road. Zde se konala každou páteční noc přehlídka špičkových psychedelických kapel: domácích Pink Floyd, The Crazy World Of Artur Brown, The Smoke, Pretty Things, Procol Harum, Sam Gopal Dream, Tomorrow a Soft Machine. Vystoupení bývala doplněna světelnou show a promítáním avantgardních filmů nebo hororů.

Jak se hnutí šířilo, otevíraly se nové kluby: Middle Earth, Happening 44, Roundhouse. Zatímco Carnaby Street a Kings Road se staly módním centrem „swingujícího Londýna“, srdce britského undergroundu leželo poblíž pouliční tržnice na Portobello Road, obklopené ulicemi Notting Hillu – sídlem takových kapel jako Hawkwind a The Deviants, nabízejících tvrdší kulturně sociální a politický zorný úhel.

Vliv undergroundu a Sgt.Peppera od Beatles nezpůsobil žádnou újmu žádné přední kapele. Naopak, Rolling Stones zareagovali vydáním alba Their Satanic Majesties Request, The Who přišli se singly jako I Can See For Miles a Pictures Of Lily a The Small Faces se prezentovali s Here Comes The Nice a Itchycoo Park. Další skupiny úspěšně přizpůsobily psychedelii svému vlastnímu pojetí, počítaje mezi ně The Move (I Can Hear The Grass Grow a Flowers In The Rain), Procol Harum (Whiter Shade Of Pale a Homburg). Přišla vhodná doba i pro vlezlé popové písně a soubory, a z ní vzešlé King Midas In Reverse od Hollies, Let’s Go To San Francisco od The Flowerpot Men (předtím, v období beatového rozmachu jako Ivy League), From The Underworld od The Herd a třeba i Love Is All Around od The Troggs.
Bohužel se mezi nimi našlo jen velmi málo opravdových psychedelických alb, přesto nesmíme zapomenout na klasická díla od Apple či The Open Mind. Koncem šedesátých let nadále vznikaly stovky psychedelických kapel, po kterých ovšem zůstalo jen několik singlů. Tvorba dávno zapomenutých kapel, The Birds,The Eyes, The Fleur de Lys, The Flies, Fire, Game, Tintern Abbey, One In A Million, Rupert’s People, The Syn, The Tickle,The Shy Limbs, The Sands, Mike Stuart Span a The Voice se objevila pouze na několika zapadlých kompilacích jako Chocolate Soup For Diabetics, The Perfumed Garden, The Rubble Collection, English Freakbeat and Electric Sugar Cube Flashbacks.

Lidová hudba nebyla příliš vhodným psychedelickým zdrojem, ale trubadúr Donovan se svými kouzelnými singly Sunshine Superman, Mellow Yellow, Jennifer Juniper a Hurdy Gurdy Man, stejně tak album A Flower To A Garden, se do této kategorie řadí. The Incredible String Band předběhli psychedelickou éru, když vydali album dosahující mimořádného významu Spirits Or The Layers Of An Onion, zatímco Traffic, kteří vznikli ze Spencer Davis Group, mixovali psychedelii s různými folkovými směry, až dospěli k vydání Paper Sun, Hole In My Shoe a Here We Go Round The Mulberry Bush a Mr. Fantasy album.

Fairport Convention se stali pravidelnou atrakcí v Londýnských pubech. Ve svých začátcích byli ovlivněni folk-rockem z US západního pobřeží. Po nějakém čase zjistili, že jsou v dobrém slova smyslu nakaženi duchem undergroundu, což zaznělo na albu What We Did On Our Holidays.

14. hodinový festival Technicolour Dream v Londýnské Alexandra Palace ve dnech 28-30. dubna 1967, byl událostí, po níž se britská psychedelická hudba a underground dostali do obecně širšího povědomí. Vystoupili zde skupiny jako Pink Floyd, The Crazy World Of Arthur Brown, The Social Deviants, Tomorrow, The Pretty Things, The Purple Gang a The Syn. Zatímco 41 kapel hrálo na dvou pódiích uprostřed ohromné světelné show, plakátů, divadelních skupin, lunaparku, snažil se John Lennon prchnout ze sevření nadšeného publika. Show byla benefiční akcí na podporu upadajících undergroundových novin International Times. Státní instituce se snažili rozvíjející se hudební hnutí potlačit. Členové některých kapel včetně Rolling Stones, byli zatčeni, pirátská rozhlasová stanice Radio London uvádějící John Peelovu legendární „Perfumed Garden“ show bylo umlčeno. Rádio Scotland a rádia 390 a 270 vyrazila na moře, aby odtud, mimo britské teritoriální vody, mohla vysílat. Rádiu Caroline se podařilo obejít zákazy tím, že své sídlo přesunulo do Amsterodamu a Paříže.

Bluesové kapely, pod vlivem psychedelické scény, rozšiřovaly svůj hudební obzor. Cream, první UK supergroup v obsazení Eric Clapton, Jack Bruce a Ginger Baker kultivovali své R&B kořeny a vydali v roce 1967 album Disraeli Gears. Avšak největší hvězda, která z tohoto žánru vzešla byl Jimi Hendrix, kterého objevil v New Yorku bývalý hráč na basu z The Animals, Chas Chandler a přivedl do Británie. Tam během roku 1967 natočil převratná alba Are You Experienced a Axis Bold As Love, stejně tak i singl Purple Haze (pojmenovaný po druhu LSD vyprodukovaném pro festival v Monterey toho roku).

Rok 1968 zaznamenal návrat popových teenagerských kapel do hitparád, zatímco undergroundové kapely se soustředily více nežli na tříminutové singly na alba.

Jemnější a odlehčenější zvuk britské undergroundové scény představovaly kapely jako The Idle Race, Nirvana, Honeybus, The Alan Bown Set, Tyrannosaurus Rex, World Of Oz a Kaleidoscope, na opačnou stranu můžeme zařadit kapely jako Jethro Tull, King Crimson, Blodwyn Pig, Spooky Tooth a Edgar Broughton Band. Pokračující rozmach bluesu vynesl na výsluní Fleetwood Mac, Chicken Shack, Ten Years After, The Keef Hartley Band, The Groundhogs a The Savoy Blues Band.
První záblesky „progressive“ rocku vyzařovaly kapely z nichž bychom mohli jmenovat například Audience, Arcadium, Affinity, Ben, Clear Blue Sky, Clouds, Cressida, Dogfeet, Dog That Bit People, Locomotive a Dr. ‚Z‘ .

Progresivní rock se ubíral několika rozdílnými směry. Pro Renaissance a Moody Blues byla zdrojem inspirace klasická hudba, jiní, jako například Genesis a Yes se zaměřili na vlastní grandiózní rytmickou a lyrickou představivost. Pink Floyd, kteří měli patřit k čelným psychedelic kapelám, se po odchodu svého skladatele a kytaristy Syda Baretta, jenž se stal britskou nejpozoruhodnější obětí drogové závislosti, změnili v progresívní skupinu.

Festivaly „pod širým nebem“ zaznamenaly v průběhu konce šedesátých a začátkem let sedmdesátých u části kapel z undergroundové scény rostoucí význam.
Hlavní atrakcí prvního free festivalu v London’s Hyde Park roku 1968 byli Pink Floyd. Brzy je následovali Blind Faith a Rolling Stones. The Isle Of Wight, festival pořádaný v roce1969, přilákal více než 200000 návštěvníků, kteří se mohli těšit na vystoupení Boba Dylana s The Band, na The Who, Moody Blues, The Nice, Joe Cockera a King Crimson. Ještě větší dav fanoušků mohl spatřit rok nato Jimiho Hendrixe, The Doors, Joni Mitchell, Sly and The Family Stone, Free, Jethro Tull, The Who, Taste, Ten Years After a Emersona Lake and Palmer.

Smrt Jimiho Hendrixe dva týdny po skončení Isle Of Wight festivalu 1970 a rozchod Beatles v témže roce byly události, které měly ovlivnit další vývoj britského rocku. Nejvýznamnějšími průkopníky nově vznikajícího směru – heavy rocku, byli kapely jako Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, Wishbone Ash, Uriah Heep či Atomic Rooster.

Ranná sedmdesátá léta zaznamenala též vznik glam-rocku, jehož hlavní představitel, David Bowie, asi nejvíce ovlivnil hudbu v této dekádě. Vzpomeňme také další, například Roxy Music, T Rex, Wizzard, Mud, Slade, Sweet, Gary Glitter a The Rubettes. Od poloviny sedmdesátých let byla hudba naživo ohrožena nástupem disca a koncerty pod širým nebem vyšly z módy.

Mimo světla reflektorů, zkoumaly domorodé kapely nové hudební oblasti. Vznikala tak funk-music (Kokomo), reggae (G T Moore and The Reggae Guitars) a country (Bees Make Honey). V této době došlo též k znovuprobuzení zájmu o R&B s tvrdšími riffy – Dr. Feelgood, Eddie and The Hotrods, Graham Parker a The Rumour, Ducks Deluxe, Kilburn a The High Roads, zatímco R&B od Kursaal Flyers měl blíže k popu. Styl vešel do povědomí pod označením pub-rock a sehrál klíčovou roli v probuzení zájmu o hudbu v době jejího úpadku v polovině sedmdesátých let. Pomohl připravit půdu punk-rockové explozi na přelomu let 1976/77…ale to už je jiný příběh.