Každý návštěvník prošel jeho pozorností u vchodu do Clubu, dostal razítko na zápěstí nebo podle přání i jinam, povětšinou pravidelní fanouškové. Dávali si pozor, aby si ho nesmyli, aby vydrželo co nejdéle a mohli se s ním ukazovat ve školách, při promenádách po městě, někteří rodičové to nesli těžce a také různí přicmrndálkové režimu. Bohužel musel pouštět do Clubu i ty, kteří dělali problémy, hospodští spiťaři, kteří měli muziku také rádi a protože nevěděli, která bije, potřebovali náhradní téma, otravovat atmosféru, naše děvčata, vyvolávat rvačky nebo alespoň roztržky, žili chlastem a přiživovali se na otevřené atmosféře Hippies, škoda, že neexistovala tenkrát možnost se tomu bránit. O to se komouši nestarali, protože chlastali jak carský důstojníci taky. Nosili si svůj chlast v bednách pod okno, takže stejně tržbu netvořili. Pro zajímavost – komunisti v hospodách vydali nařízení, že 70% chlastu na výstavkách muselo být socialistického původu a západ měl zbytek, jako by to vejpitkům nebylo šumafuk. Jinak atmosféra mezi beatniky byla nádherná, bavili jsme se o muzice, o tehdejší scéně na celém světě, vymezovali se popu, měli jsme rádi své hvězdy, poznávali beat, blues, soul, jazzrock… Novinky přinášely Německá televize, rádio, a ti, co uměli německy, tlumočili vše dál. Sledovali jsme žebříčky, vývoj kapel, natáčeli z desek nebo rádia, pořádali mejdany, jezdili se svejma kapelama, nebo za jinýma. Holky byly bezvadný a kluci šikovný. Protože můj brácha Willy taky maloval, podílel se na tvorbě plakátů -vymýšleli jsme spolu náměty na pozadí za kapelama, osvětlení a také obrovské opony za kapelama na Plesech Mládeže v kulturáku, uvítal bych, kdyby měl někdo fotky, obrovská sopka, podoba hvězdy CRASH a White Stars, dobře nasvícené díky technikovi JIRKOVI SMOLÍKOVI. TOMÁŠ STABENOW, kde tenkrát sehnal tak velké papíry, to byl zázrak. Zatím co my jsme se mohli bavit, Willy musel být u vchodu, nebyl sám, kdo nemohl být na sále, stejně na tom byly šatnářky – IRENA, KARIN, KYTKA neboli Lenka nyní Gavlasová a taky moje HANKA BLAHŮTOVÁ a další, které ho rády vystřídaly a pak na baru VLASTA Havránková, VLASTA Venci Vozky a VĚRA Jirky Smolíka, též ANČA a TOMÁŠ STABENOWOVI. WILLY se dnes těší na důchod z Česárny, aby mohl se mnou psát do blogu, má výbornou paměť oproti mě a rád si ji taky osvěžím při jeho vzpomínkách.
Brácha mi nejen pomáhal s plakátama, ale také maloval, zrovna tohle je jeho olej-KREV
