************************
Nemohu než velmi poděkovat všem, kteří se zúčastnili včerejšího rozloučení s Jirkou Zachožem na koncertu v Pod mostem hall. Velký dík si zaslouží také všichni ti, kdo aktivně přispěli k jeho uskutečnění. Zcela nalpněné prostory jasně ukázaly, že Jirka byl blízký mnoha srdcím i když o tom vůbec nevěděl. Myslím si, že kdyby předem věděl, jak velkou vlnu smutných emocí způsobí svým odchodem všem svými kamarádům, přátelům, známým, muzikantům a hlavně své vlastní rodině, tak by asi všechno bylo jinak. Zní to paradoxně, ale díky jeho odchodu jsem se včera mohl po mnoha letech opět setkat s některými bývalými kamarády, spoluhráči a lidmi, které jsem dříve znal. Šveska již podrobně popsal průběh koncertu, takže to nechám stranou. Jen bych chtěl podotknout, že mě velmi potěšila celková atmosféra, která byla naplněna hudbou, vzpomínkami i slovy na Jirku Zachože. Musím se přiznat, že jsem z toho byl v koutku duše docela dojatý. Celá ta situace okolo Jirky nám jen dokazuje, jak jsme coby lidé zranitelní, křehcí, a že jsme zde jen dočasně. Měli bychom proto žít tak, abychom se za svůj život nemuseli stydět. Abychom byli přínosem všem, ale hlavně sami sobě. Takový život nám pak přináší radost a uspokojení. O to by tady mělo hlavně jít. Jinak je život slzavým údolím a plný stresu, zklamání a utrpení. Vím, že Jirka existovat nepřestal… je jenom v jiné dimenzi. Také vím, že tam s námi všemi včera byl, a kdo je alespoň trochu citlivý, tak ho tam cítil. A o to nám všem včera šlo, znovu se setkat s Jirkou, každý svým způsobem.
ROZLOUČIT SE PŘIJEL Z MNICHOVA TAKÉ BOB ROMAN SMÍTKO
Prozradil nám čím se zabývá a je to krásné
BOBOVO motto::
Stíny bambusových listů zametají schody…
A jak ti básníci haiku vypadali? Např. i takhle…..
Kodo-basník haiku
BOB Roman Smítko
