Hudební konzervy
Tohle označení jsem nesnášel. Ani nevím, kdy poprvé jsem se s ním setkal, asi ve škole, nebo v nějaké knížce, kdy tímhle pojmem označovali různé hudební nosiče: pásky, kazety, LP. CD, DVD a pamětové karty ještě soudruzi neznali. Přišlo mi nepatřičné dávat něco tak ušlechtilého a étherického do nějaké konzervy. Hudba přece není chalupářský guláš!
Teď, když víte, jak konzervami opovrhuji, tak bych si dovolil napsat něco o hudbě jakožto konzervačním prostředku. 🙂
Tak jak mě hudba doprovází životem, tak jsem postupně postřehl, že má zvláštní schopnost uchovat určitou nehmotnou atmosféru místa, události, prožitku, zážitku, situace. Začal jsem si uvědomovat a zjišťovat, že to funguje celkem spolehlivě: snad kdykoli, kdy se člověk nacházel v nějaké životní situaci a zrovna v té době slyšel nějakou hudbu, tak kdykoli v budoucnu se při poslechu této hudby pocitově do té situace jakoby znovu vrátil. Snadno jsem si vybavil například místo, kde se ta situace odehrála, atmosféru, náladu, ale třeba i vůně nebo barvy.
Anebo míváte období, kdy posloucháte určitou konkrétní muziku, třeba skladbu, kapelu nebo styl: mám za to, že ta hudba má schopnost ten časový úsek „konzervovat“. Když se po čase k této hudbě zase vrátím, vybaví se mi vše, co jsem právě v tom období prožíval, vzpomínky na lidi, na různé okamžiky, které proběhly. Jakoby se to všecko do té hudby obtisklo a zůstalo v ní.
Nevím, zda je to normální nebo ne, ale u mě to takhle funguje.
Proč to vlastně píšu? Protože mě zajímá, zda se vám tohle taky stává. A třeba si o tom přečteme nějaké zajímavé komentáře. Kupříkladu, zda takhle funguje jakákoli hudba nebo jen určitý styl, pokud vám to nebude připadat až moc osobní, tak třeba i která hudba, kapela, skladba je pro vás ta opravdu pocitově silná. Možná tohle téma někdo rozvine více, kdoví… Je zde spousta muzikantů, vždycky mě hrozně zajímalo, co vlastně poslouchají, jakou muziku krom té, co hrají, mají rádi…
Uvidíme. A možná i uslyšíme.
