13 otázek pro The Crash
THE CRASH – MŮŽETE ODPOVÍDAT V KOMENTÁŘÍCH A NA E-MAILU, na zkoušce, MY TO VLOŽÍME DO ČLÁNKU…
Datum vydání:
6.6.2011 22:38
6.6.2011 22:38
Počátky, konec 60. let
(1) Jak dlouho jste se hledali, než jste se potkali a řekli si: „Fajn, založíme kapelu.“? Jaké byly tenkrát vaše ambice?
Tomáš Stabenow otázka 1: Skupina The CRASH se tvořila několik let. Jako první se do big beatu zapojil do mé skupiny Emil, to bylo v roce 1963 a pak jako druhý přišel Bondy v roce 1967 zároveň přišel i Venca, pak v roce 1969 přešli od Carlsbandu Tonda Zít a Venca Li-číňan
Bondy 1: Původ a základ skupiny THE CRASH vychází už z předchozí kapely ANYTHINGS ( 1968 ) tam figuroval VENCA VOZKA, TVARŮŽEK A MEKY, BONDY TOM, FRACKA. Po vzniku skupiny THE CRASH zůstala formace TOM, FRACKA BONDY ALE NOVÝM BUBENÍKEM SE STAL ILJA KOVÁČ. Samozřejmě se vypiplal u nás za BONDYHO asistence, Bondy pak vychoval OBJEVIL a uvedl za bicí i MILANA BAČU, KDYŽ ZMIZEL NEČEKANĚ CÍŇAN. VENCA VOZKA se posléze k rozjeté kapele vrátil.
(2) Odkud vznikl název vaší kapely?
Číňan Otázka 2: Název kapely má na svědomí Bondy…
Bondy 2: Název skupiny jsem tenkrát navrhnul já, ale jak jsem k němu došel si už nevzpomínám…
(3) Měli jste vlastní klub. Jak moc složitá k němu v té době vedla cesta?
Venca Vozka otázka 3: Nejdříve jsme zkoušeli v restauraci „U ŽÁBY“ v Nejdku, asi šest měsíců. Později jsme měli možnost získat tzv. pronájem KD SUCHÁ a proto jsme se rozhodli, že tam budeme zkoušet (topilo se tam v kamnech, zima jako v psinci, zateplia se trochu jedna místnost ale zima na prsty byla stále… – dodatek Švesky) a vlastně si tam uděláme domovskou scénu. Na nás bylo aby jsme si všechno udělali, vyzdobili, a také zařídili, nemusím nikomu připomínat jak to bylo těžké, nebyla aparatura a možnosti nulové, takže se vše dávalo dohromady jak to šlo…
Bondy 3: Než jsem se dal dohromady s výše uvedenou partou, začínal jsem v roce 1966 na SUCHÝ („ČÍNĚ“) ve svých 15. letech s kapelou ORFEUS ze které vzešel slavný JIRKA LOKAJÍČEK, dalším spoluhráčem byl KAREL RUDOLSKÝ a MARTIN PLAS, (právě matka Martina byla v té době předsedkyní Obecního Úřadu, takže jsme měli Kulturák na Suché k dispozici prakticky bez problémů.Tam se v té době, kromě občasného promítání filmů nic jiného nedělo. /budem pokračovat-brzo/
(4) I když konec 60. let byl k muzice, resp. ke kultuře z pohledu následujících dekád relativně příznivý, přesto provoz klubu a hudební produkce musela být leckomu trnem v oku. Měli jste nějakého svého „anděla strážného“, někoho, kdo nad vámi držel ochrannou ruku?
Číňan otázka 4: Naším andělem strážným byl beze sporu Jarda Zavadil a bez přehánění to byl on, kdo coby náš manažer z The Crash udělal kapelu, tak jak všem utkvěla v paměti. Zavedl disciplínu a dotáhnul to s námi tak daleko, že se zkoušelo každý den! Teprve když byl s provedením nějaké skladby spokojený, mohlo se pokračovat s další. Byl to náš anděl i dráb.
(5) Ačkoli z dnešní perspektivy nejslavnější éra Crash-Clubu trvala relativně krátce, dva roky, přesto – jak jsme toho dneska svědky – se dokázala zarýt hluboko do srdcí a myslí lidí, přežila dvacetiletý marast, a svým způsobem přesáhla vaší generaci. To je ohromná věc. Čím to?
Číňan otázka 5: Asi to bylo více faktorů a souhra okolností které v tom hráli svoji roli. Nesmíme zapomínat na tehdejší dobu, kdy beat byl v plném proudu a magnetizoval masy mladých lidí a současně byl ventilem i únikem z bolševické reality, která se náramně snažila o to, aby ho umlčela. Byl to symbol protestu i touhy po svobodě a proto byl tak vehementně potlačován lokaji tehdejšího Sovětského Svazu. Vyjimečná lokalita Beat-clubu The Crash na Suché (Číně), svojí odlehlou polohou mohla celkem dlouho odolávat tlaku ze strany strany. Protože již valná většina klubů a míst v republice kde se dalo hrát byla uzavřena, využívala beatu chtivá mládež každou šanci, aby se nějakého hraní zůčastnila. Proto se na Suchou sjížděli lidé z dalekých koutů, a to nejenom z našeho regionu ale i z Prahy. Také fakt, že kapela měla v té době celkem dobrý (up to date) repertoár, který se lidem líbil, a i neobvyklé nasazení všech jejích členů o co nejlepší podání skladeb nalezlo u fanoušků dobrou odezvu. Po nuceném uzavření clubu skončila episoda relativně svobodného hraní a na to lidé nezapomínají. Tak asi proto.
(6) V čem podle vás byl život kapely lepší tehdy a nyní? Dnes není problém sehnat kvalitní aparaturu za rozumné peníze, když ale pročítám vzpomínky vašich fanoušků, co všechno pro bigbít překonávali, nevím, jestli zrovna tohle dneska funguje. Doba je jiná. Lze to vůbec srovnávat?
Číňan Otázka 6: Život kapely je hudba a ta tehdy byla nová, plná energie a radosti. Dnes je to již muzika minulosti a protože život jde dál, hudba se neustále vyvíjí novými směry a nová generace má samozřejmě jinou muziku než byla ta naše. Je jasné, že dnes aparatura není žádný problém jako tomu bývalo v minulosti. Co se fanoušků týče, tak se nedává srovnávat jejich tehdejší přístup s dnešním. Tehdy byli mladí, bezstarostní, divocí a milovali bezmezně muziku která se tenkrát hrála a byli pro ni ochotni riskovat vše. Dnes je každý poznamenaný životem plným existenčních starostí, rodiným životem s jeho vazbami, pohodlností, jinými zájmy atd. Proto od nich nelze očekávat stejnou míru nadšení jako za mlada. Takže závěr zní: nedá se to srovnávat.
(7) Bigbít byl v 60. letech na začátku své cesty a jako každá progresivní novinka rozděloval generace. Jak jste v tomto směru vycházeli s generací vašich rodičů? Měli pro vás pochopení anebo jen zoufale lomili rukama? 🙂
Číňan Otázka 7: V mém případě se jednalo o velmi pozitivní a podpůrný postoj ze strany rodičovské. Například moje máma měla ráda The Beatles a kdyby mi finančně nepomohla, tak jsem si nikdy nemohl dovolit koupit sadu bicích po Jerrym od The Spiders.
Nová éra The Crash
(8) Šveska je bezesporu velkým hybatelem a iniciátorem (a v jistém směru také odjištěným granátem vhozeným do klidných vod vzpomínání na dávné časy 🙂 ), který vzkřísil „staré“ The Crash. Přesto ale, pokud by zůstal sám jen se svou snahou a vizí, nepovedlo by se to. Jak vůbec došlo k tomu, že The Crash „vstali z popela“?
(8) Šveska je bezesporu velkým hybatelem a iniciátorem (a v jistém směru také odjištěným granátem vhozeným do klidných vod vzpomínání na dávné časy 🙂 ), který vzkřísil „staré“ The Crash. Přesto ale, pokud by zůstal sám jen se svou snahou a vizí, nepovedlo by se to. Jak vůbec došlo k tomu, že The Crash „vstali z popela“?
Číňan Otázka 8: Tak na to ať odpoví sám Šveska. Jen mohu říci, že kdyby nezorganizoval tři setkání členů kapely… tak by se nic nedělo!
(9) Po čtyřiceti letech znovu oprášit repertoár a začít pravidelně a tvrdě cvičit, to je podstatná změna životního rytmu. Vím, že aktivně hrající muzikant je Jirka Hilburger, co ostatní? Bylo obtížné se znovu pustit do té řehole?
Číňan Otázka 9: Bezesporu to nebyla pro nikoho z kapely žádná sranda chopit se opět nástrojů (které jsme ani neměli a muselo se vše koupit anebo vypůjčit) a pokusit se začít znovu hrát. Jediný Venca Vozka měl svoji aparaturu, protože ještě před pár lety zpíval. Přehrabávala se paměť všech členů týkající se repertoáru a nakonec se dala dohromady směs toho, co se v našich šedivých hlavách dochovalo. Protože bývalý sólák Tonda Zít z neurčitých důvodů odmítnul v znovuzrozené sestavě hrát, byli jsme donucení hledat náhradu. Tom Stabenow navrhnul Jirku Hilburgera z kapely VAR s kterým o tom mluvil, a ten nabídku přijal. Na první zkoužce bylo jasně vidět tu čtyřicetiletou díru v nehraní. Ovšem naše chuť, zápal i nadšení bohatě vynahradili nedostatky, kterých bylo a ještě je samozřejmě hodně. V podstatě jsme začínali od nuly a byli jsme na tom hůř než za dob, kdy jsme byli mladí a všechno šlo tak nějak samo. Díky silné vůli všech se nám nakonec podařilo nazkoušet repertoár, který byl poprvé k poslechu v Nové Roli. Kdo tam byl, mohl posoudit zdali se dílo vydařilo.
(10) Co vám běželo hlavou, když jste v Nové Roli po čtyřiceti letech vystoupili na pódium a podívali se do sálu plného vašich fanoušků?
Číňan Otázka 10: Po pravdě řečeno mi hlavou běželo abychom to celé odehráli bez chyb. Byl jsem překvapen, když jsem si všimnul, že někteří členové kapely byli kupodivu docela nervózní! Protože jsem seděl na podiu až vzádu a v sále bylo docela šero, tak jsem toho moc neviděl. Jen se ke mě donesl občasný ohlas fanoušků. Díky jim za podporu, ocenění a to, že přišli.
(11) Budoucnost je otevřená, zatím je domluvený další koncert v Nejdku na pouti, slibně se rýsuje Ostrov. Karlovarská, resp. regionální bigbítová scéna žije naplno a The Crash do ní patří. Nemám moc rád plánování, ale – jaké jsou v tomto směru vaše plány či přání?
Číňan Otázka 11: Přesně tak, budoucnost je otevřená a může se stát všechno ale také nic. Spekulovat o budoucnosti nemá cenu, protože do ní nikdo nevidí. To, že jsme jednou zahráli ještě nic závratného neznamená. Jak bylo řečeno, regionální bigbeatová scéna pulzuje a my jsme jen zrnkem písku v té haldě. Pouze čas ukáže, jestli ta stará beatová hudba ještě někoho oslovuje, těší a dokáže odtáhnout od teliny na parket. Pak má smysl ji dělat.
Číňan Otázka 11: Přesně tak, budoucnost je otevřená a může se stát všechno ale také nic. Spekulovat o budoucnosti nemá cenu, protože do ní nikdo nevidí. To, že jsme jednou zahráli ještě nic závratného neznamená. Jak bylo řečeno, regionální bigbeatová scéna pulzuje a my jsme jen zrnkem písku v té haldě. Pouze čas ukáže, jestli ta stará beatová hudba ještě někoho oslovuje, těší a dokáže odtáhnout od teliny na parket. Pak má smysl ji dělat.
(12) Jak vás mohou vaši fanoušci a příznivci podpořit?
Číňan Otázka 12: Snad nejlepší podpora od našich příznivců je, když přijdou na naše hraní ne z povinosti ale protože se jim to opravdu líbí. Tím nás motivují abychom ze sebe vydali to nejlepší a my motivovali zase je. Okruh je uzavřen a všichni jsou spokojeni. Muzika opět dokazuje svoji sílu a schopnost spojovat lidi.
(13) Poslední otázka, nejste-li pověrčiví: Jaké je vaše největší hudební přání?
Číňan Otázka 13: Není přání jako přání, ale hudební přání je dělat muziku srdcem a aby nebyla zakalená penězi, řevnivostí mezi muzikanty, nadutostí, pýchou a pocitem vlastní důležitosti. Kdo tohle v sobě má, si neuvědomuje, že se to v jeho muzice pak projeví. A to je škoda. Skutečně dobrej muzikant při hraní zapomíná sám na sebe a splývá s hudbou kterou dělá. To ho dělá velkým a je za to ceněný.
KOMENTÁŘE
VLČ napsal dne 7.6.2011 0:09 |
Tom Řáda napsal dne 7.6.2011 10:41 |
