Jeli jsme do Boru na Tajfun a Proměny
5 6
Datum vydání:
5.6.2011 15:39
5.6.2011 15:39
V sobotu se v Boru nedaleko Ostrova konal celodenní open air festival s názvem BorFest. Kdo přijel hned ráno, mohl vidět traktory veterány, sportovní rybolov, hasičské závody a další klasickou zábavu.
Nás s Andrejkou na BorFest přilákala slibná hudební nabídka. Vidina oroseného kelímkáče mě dokonce přinutila sednout na kolo a ujet na tom verku těch 5km z dalekého Ostrova (to jsem však netušil, že si celou trať ještě jednou zopakuji, když jsem se musel nečekaně vracet pro zapomenuté klíče od bytu, inu nic není zadarmo).
Stihli jsme začátek kapely Petr nebo Pavel, která nás vtáhla do odpolední atmosféry. Petr nebo Pavel je letitá a sehraná parta, která hraje převážně country. Během jejich produkce se také krátce objevil Béďa s Martinem Uxou. S Béďou jsme prohodili pár slov a bylo to příjemný setkání.
To jsem netušil, že krátce na to proběhne ještě jedno setkání: to když jsem mezi příchozími rozpoznal Stáňu, která je zde na návštěvě z daleké Kanady. Příležitost k osobnímu seznámení jsem si nemohl nechat ujít a jelikož podoba z fotek byla stoprocentní, přepadl jsem jí rovnou se slovy „Dobrý den, vy jste paní Stáňa, že jo?“. Její překvapený výraz, když přokyvovala se rychle změnil v úsměv, když jsem ze sebe vychrlil, kdo jsem a mé souvislosti s Crash Clubem. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak jsou vzdálenosti relativní a jak je internet pomáhá zmenšovat…
Než utekla dvě piva, začali se chystat kluci z Tajfunu, aby ve své tříčlenné sestavě předvedli parádní nářez. Krom spousty vlastních věcí např. Spratek z jejich posledního CD, dali hned zkraje slavnou pecku Cocaine a rovnou s českým textem, který zpíval Petr Kalandra – to mě dostalo, pak taky klasiku Go Johny Go. Bluesový a rock and rollový věci v jejich podání zněly opravdově a bylo mi jen líto, že plac před nimi byl poloprázdný, ale to bych přičetl pražícímu slunci, kdy asi bylo příjemnější být zalezlý pod slunečníkem u piva. Ale to nemohlo zabránit řádění Tajfunu na pódiu. Mohli jsme vidět např. bubeníka Víťu jak s paličkami obcházel nejprve své bicí, pak celé pódium, aby skončil u kytary Johnnyho Havelky a zahrál si na ní – po svém, „po bicím“. Hráli s chutí a jejich muzika měla šťávu. Kdo jste je ještě neslyšeli, tak vřele doporučuju. Myslím, že o nich ještě v budoucnu hodně uslyšíme! Po skončení jejich skoro dvouhodinového koncertu se naskytla příležitost ke krátkému pokecu, kdy jsme jim poděkovali za jejich vystoupení a k naší velké radosti jsme zjistili, že jsou to nejen dobří muzikanti, ale taky velmi příjemní lidé.
Ale to už se postupně začali objevovat rockeři z Proměn, Larry Krofta, Vít Zábranský, Dědek Zábranský, Karel Hrabák… Rozjeli to naplno a naprali do nás pořádný příděl rockové medicíny. Lidi pořád seděli daleko od pódia a na place skoro nikdo nebyl. Nakonec to ale nekompromisně rozčísnul Dědek, když prostě zavelel „všichni sem!“ a tím se celý prostor před pódiem definitivně zaplnil a my si tak mohli užít skutečné hudební běsnění, které trvalo snad až do půlnoci. Zážitkem bylo i Hrabákovo sólo na bicí a vůbec, ze všech muzikantů vyzařovala ohromná energie. Marná sláva, Proměny jsou prostě legendou a zárukou špičkového rocku od špičkových sehraných muzikantů!
BorFest se pro nás vydařil, setkali jsme se se spoustou fajn lidí a přátel, slyšeli skvělou muziku a počasí přálo měrou vrchovatou. Náš dík patří krom kapel i pořadateli – obci Bor, stánky byly plné dobrého jídla a pivo teklo proudem. A množství spokojených návštěvníků to jen potvrzovalo.
Nás s Andrejkou na BorFest přilákala slibná hudební nabídka. Vidina oroseného kelímkáče mě dokonce přinutila sednout na kolo a ujet na tom verku těch 5km z dalekého Ostrova (to jsem však netušil, že si celou trať ještě jednou zopakuji, když jsem se musel nečekaně vracet pro zapomenuté klíče od bytu, inu nic není zadarmo).
Stihli jsme začátek kapely Petr nebo Pavel, která nás vtáhla do odpolední atmosféry. Petr nebo Pavel je letitá a sehraná parta, která hraje převážně country. Během jejich produkce se také krátce objevil Béďa s Martinem Uxou. S Béďou jsme prohodili pár slov a bylo to příjemný setkání.
To jsem netušil, že krátce na to proběhne ještě jedno setkání: to když jsem mezi příchozími rozpoznal Stáňu, která je zde na návštěvě z daleké Kanady. Příležitost k osobnímu seznámení jsem si nemohl nechat ujít a jelikož podoba z fotek byla stoprocentní, přepadl jsem jí rovnou se slovy „Dobrý den, vy jste paní Stáňa, že jo?“. Její překvapený výraz, když přokyvovala se rychle změnil v úsměv, když jsem ze sebe vychrlil, kdo jsem a mé souvislosti s Crash Clubem. V tu chvíli si člověk uvědomí, jak jsou vzdálenosti relativní a jak je internet pomáhá zmenšovat…
Než utekla dvě piva, začali se chystat kluci z Tajfunu, aby ve své tříčlenné sestavě předvedli parádní nářez. Krom spousty vlastních věcí např. Spratek z jejich posledního CD, dali hned zkraje slavnou pecku Cocaine a rovnou s českým textem, který zpíval Petr Kalandra – to mě dostalo, pak taky klasiku Go Johny Go. Bluesový a rock and rollový věci v jejich podání zněly opravdově a bylo mi jen líto, že plac před nimi byl poloprázdný, ale to bych přičetl pražícímu slunci, kdy asi bylo příjemnější být zalezlý pod slunečníkem u piva. Ale to nemohlo zabránit řádění Tajfunu na pódiu. Mohli jsme vidět např. bubeníka Víťu jak s paličkami obcházel nejprve své bicí, pak celé pódium, aby skončil u kytary Johnnyho Havelky a zahrál si na ní – po svém, „po bicím“. Hráli s chutí a jejich muzika měla šťávu. Kdo jste je ještě neslyšeli, tak vřele doporučuju. Myslím, že o nich ještě v budoucnu hodně uslyšíme! Po skončení jejich skoro dvouhodinového koncertu se naskytla příležitost ke krátkému pokecu, kdy jsme jim poděkovali za jejich vystoupení a k naší velké radosti jsme zjistili, že jsou to nejen dobří muzikanti, ale taky velmi příjemní lidé.
Ale to už se postupně začali objevovat rockeři z Proměn, Larry Krofta, Vít Zábranský, Dědek Zábranský, Karel Hrabák… Rozjeli to naplno a naprali do nás pořádný příděl rockové medicíny. Lidi pořád seděli daleko od pódia a na place skoro nikdo nebyl. Nakonec to ale nekompromisně rozčísnul Dědek, když prostě zavelel „všichni sem!“ a tím se celý prostor před pódiem definitivně zaplnil a my si tak mohli užít skutečné hudební běsnění, které trvalo snad až do půlnoci. Zážitkem bylo i Hrabákovo sólo na bicí a vůbec, ze všech muzikantů vyzařovala ohromná energie. Marná sláva, Proměny jsou prostě legendou a zárukou špičkového rocku od špičkových sehraných muzikantů!
BorFest se pro nás vydařil, setkali jsme se se spoustou fajn lidí a přátel, slyšeli skvělou muziku a počasí přálo měrou vrchovatou. Náš dík patří krom kapel i pořadateli – obci Bor, stánky byly plné dobrého jídla a pivo teklo proudem. A množství spokojených návštěvníků to jen potvrzovalo.
