Začátkem 80. let do Československa doráží ze západu s několikaletým zpožděním nový hudební směr: směs reggae, punku a elektronické hudby zvaný „nová vlna“…. Část skupiny Kroky je nadšena kapelami jako je The Police, Abraxas, Pražský výběr, Talking Heads apod. Po návštěvě koncertu právě skupiny Abraxas tři členové z Kroků odchází a na přelomu let 1982-83 zakládají formaci BMB ve složení: Lojza Rossí – baskytara, Pepa Pečinka – sólová kytara, Done Valdčevský – bicí. Nápaditého názvu kapela BMB (Bigbít Města Bystřice) využila a začala zkoušet v útrobách kulturního domu, jako skupina KD. Šmahem zavrhuje vše staré a hraje pouze „novou vlnu“, ať už skladby převzaté, nebo vlastní. Hlavně proto je její první vystoupení šokem. Dosavadní fanoušci Kroků, kteří se dostavují podpořit své kamarády hrající nyní pod názvem BMB, jsou zděšeni a již po třetí skladbě balí transparent, kterým chtěli novou skupinu povzbudit a odcházejí. Během krátkého času naštěstí „nové vlně“ přichází na chuť i místní posluchačstvo a repertoár je žádán i na tanečních zábavách. Kapela záhy hraje i písně jiných stylů, např. věci od Bryana Adamse, Queen apod. Na přelomu roku 84-85 začíná s BMB spolupracovat klávesista Radim Linhart, jehož skupina Tandem má v té době zakázáno vystupovat. Jeho hráčské a aranžérské schopnosti jsou impulsem k dalšímu vývoji kapely. Vzniká koncertní program Smetiště zahrnující pouze vlastní písně a Linhart vystupuje se skupinou jako host. Tato spolupráce končí v době, kdy Linhart odchází jako profesionální hudebník do Prahy. Skupina pokračuje v původním obsazení do roku 1987, kdy odchází Josef Pečinka.
V roce 1980 byla založena skupina Magnet ve složení: Tonda Štorek-zpěv a kapelník, Petr Štorek-kytara a zpěv, Ludvík Filip-baskytara a zpěv, Jiří Popelka-kytara a zpěv, Ladislav Zítka-bicí a zpěv. První dva měsíce parta zkoušela přímo v domě Jirky Popelky, poté se dostala pod křídla KD. V tomto složení skupina absolvovala přehrávky. Parta společně dvakrát vystoupila a to na výletišti Pod Horou ke Dni dětí společně s dechovkou J. Pavlíčka z LŠU a jednou zahráli na výletišti Pod Horou na zábavě, kterou pořádali bystřičtí hasiči. Po neshodách se soubor rozpadl na dvě části: Laďa Zítka a Jirka Popelka pokračovali ve skupině Magnet, Tonda a Petr Štorkovi společně s Luďou Filipem a Igorem Kopeckým-kytara, zpěv, zakládají skupinu Marathon. I když Luďa Filip hrál s Marathonem, hostuje i u skupiny Magnet. Sestavu Magnetu doplnil František Mazánek-kytara a zpěv. V roce 1982 kapela odehrála 13 vystoupení a byla zakázána pro nesocialistické vystupování. Pamětníci si jistě vzpomenou na repertoár Magnetu a písně jako Jahody mražený od Jiřího Schelingera, John Lennon a Plastic Onno Band či Kouř k nebi stoupá od Deep Purple jim dodnes znějí v uších. Kromě těchto interpretů si skupina Magnet ráda zahrála i songy od BTO, Boston, Sweet, Status Quo, Katapult. Kdo by si pomyslel, že až se bude psát rok 2006 (oblíbená zábavová píseň) tak se nebude lítat na Venuši na výlet, nicméně někteří členové kapely budou stále hrát. Z kapely Luďa Filip odchází v roce 1982 na trvalo k Marathonu a Magnet přibírá Zdenku Kašpárkovou-zpěv a na baskytaru Míru Koukala, s nimiž absolvuje přehrávky. Po nových přehrávkách odchází na jaře 1983 Laďa Zítka na vojnu, kapelníkem se stává Franta Mazánek a post bicích přebírá Zdeněk Sís. S touto formací odehraje Zdeněk jednu zábavu a odchází. Milan Sekereš z basy přechází na bicí a basu po něm bere Mirek Koukal. V tomto složení odehraje skupina 4 zábavy a po odchodu Franty Mazánka na podzim roku 1983 na vojnu se kapela rozpadá. (Pozn.: fotografie Magnetu se nedochovala)
Skupina Marathon ve složení Tonda Štorek-bicí, kapelník, Petr Štorek-kytara, Igor Kopecký-kytara, Luďa Filip-baskytara, Hanka Kaštánková-zpěv a Franta Macháček-zvukař hrála podobný repertoár jako Magnet. Více skladeb hrála od skupiny Olympic a Katapult. V repertoáru se objevují i písničky od Hany Zagorové. Marathon začal zkoušet v prostorách mateřské školky na Voldáně. Problémem byla i aparatura, která byla drahá a také se těžko sháněla. Něco se nakupovalo i za bony v Tuzexu. Členové sháněli bony nejen na rifle, ale také třeba na mikrofony. Všichni byli studenti a většinu našetřených peněz dávali na nové reproduktory, mikrofony, šňůry atd. Kapela byla zapálená pro dobrou věc, tvořili partu, která spolu trávila hodně volného času. V té době zněly kytary na „Bumbálce“ (pozn.: na Černém hřišti na ul. Rud. Vaška) u ohně každý víkend. Hráli si pro potěšení třeba i se členy Magnetu, protože i po rozpadu zůstali kamarádi. Jelikož většina kapely měla zkušenosti z Magnetu, tak se velmi brzo po rozpadu sehrála a zvládla přehrávky konané na jaře 1983 v Kulturním domě na Pikárci. Po přehrávkách měla skupina jedno veřejné vystoupení a to zábavu na výletišti v Domanínku (pořadatel místní organizace SSM vedená Jardou Koudelkou). Po zábavě se skupina ještě několikrát sešla, ale nebyla vůle a ani chuť pokračovat ve zkoušení nových písniček. Po dohodě všech účastníků se skupina v srpnu 1983 rozpadá. Igor Kopecký a Luďa Filip přecházení natrvalo k Magnetu. (Pozn.: fotografie Marathonu se nedochovala)
Ze základu Magnetu začíná vznikat v roce 1985 kapela Bruker. Protože v KD měly zkušebnu již Kroky, KD zajistil pro novou kapelu klubovnu SSM lyžařského oddílu vedle sídla tehdejší Veřejné bezpečnosti (dnes vchod Albert na náměstí). Laďu Zítku a Frantu Mazánka doplňuje Tonda Krásenský-baskytara, Igor Kopecký-kytara a zpěv, Martin Prokopec-klávesy a Lenka Vandírková-zpěv a housle. O zvuk se staral Ladislav Jurnečka. Asi za rok byla ve zkušebně na náměstí ze dne na den odpojená elektrika a dům násilím otevřen, přestože tam kapela měla aparaturu. Ještě tentýž den si kapela domluvila přes zpěvačku Lenku Vandírkovou novou zkušebnu v jídelně Čemolenu. Tato sestava odehrála 4 veřejné akce. V té době odchází Martin Prokopec. Na jaře v roce 1987 přichází z vojny Jirka Popelka a začal s kapelou zkoušet a Igor Kopecký se věnoval pouze zpěvu. Bohužel jak už to tak na vojně bývá, Jirka si na vojně našel budoucí ženu a s kapelou končí. Za odměnu mu kapela nešla ani na svatbu. Do kapely přichází Luboš Kos. Brzy na to odchází i Tonda Krásenský a jeho místo zaplnil Karel Skalník.
Ze zkušebny v Čemolenu kapela odešla v roce 1987, aby uvolnila místo brigádníkům z Polska. Kapela si tedy našla azyl v bývalé klubovně SSM v Domanínku, která patřila Šlechtitelské stanici. Ovšem i zde byl problém. Dopravit aparaturu přes dvůr do zkušebny bylo téměř nemyslitelné. Zejména v zimě to bylo pro hochy dobrodružství, když na sáňkách museli odvážet bednu po bedně 100 m k autu a zpět.
Po čase se s kapelou spojil i pozdější zvukař a nestor dalších bystřických kapel Franta Macháček, který vystřídal Luďu Filipa. Zhruba po dvou letech se dostavil úspěch ve formě svatby zvukaře se zpěvačkou. Na této párty samozřejmě nemohla chybět ani kapela Bruker, která novomanželům zahrála. Zde se ve složení na chvíli mihl i Eda Makovský s klávesami. Ten však po vydařeném večírku brzy zjistil, že toto není jeho šálek kávy. Nadějně vypadala i spolupráce s další členkou na klávesy-Verčou Vytlačilovou, která však skončila dříve, než začala. Do spolupráce se v této době zapojil i Jarda Zobač, který začal dělat kapele osvětlovače.
Franta Mazánek se o muziku vždy velmi zajímal a ovlivňoval tak v mnohém repertoár. Doba stále ještě přála režimu neholdujícímu bigbítu, a kdo chtěl na veřejnosti vystupovat, musel podstoupit tzv. „přehrávky“ (o kterých zde již byla a ještě bude řeč). To bylo vystoupení před skupinou angažovaných soudruhů, kdy se zahrálo několik skladeb. Pokud soudruzi chtěli, mohla kapela vystupovat. Velice zajímavé byly povinné přehrávky všech kapel v okrese v roce 1988 ve Žďáře n. S. Bylo nařízeno, že všichni budou hrát na svůj aparát. Po příjezdu ke KD kapely zjistili, že to byla pomsta Okresního kulturního střediska všem rockovým kapelám, neboť ty měly přehrávky v sále v nejvyšším patře. Schodiště bylo ucpáno bednami aparátu, které se tam kapely pokoušely donést. Po chvílích zmatků bylo sděleno, že se bude hrát na aparát jednotný, který postavila první kapela. V ten samý den měly přitom přehrávky také dechové kapely, jejichž členové si však své trumpety donesli pouze přes práh přízemí. Přesto, že skupina tehdy dostala alespoň nejnižší kvalifikační třídu okresní kulturní středisko, které mělo vše pod palcem, upozorňovalo potencionální pořadatele zábav, že kapela není pro produkci příliš vhodná. Odvážní pořadatelé v Domaníně navzdory připomínkám „strany“ uspořádali s Brukerem první zábavu, kde skupina slavila první úspěch. Do tamního KD přišlo kolem 400 lidí.
