První vlna …zlatý věk…průkopníci (1970 – 1979)
Zatímco Beatles měli status „hrdinové dělnické třídy“, několik muzikantů progresivního rocku pocházelo ze střední a nižší střední vrstvy. Nejeden z nich byl absolventem školy či university s výukou klasické hudby. Byli připraveni dělat hudbu svým vlastním způsobem. Snahou anglických kapel na sklonku šedesátých let bylo překročení zavedeného formátu, který diktoval hudební průmysl. Chtěli dělat něco jiného. Něco, co by vyžadovalo víc než krátké tříminutové písničky s veršíky a sborovým zpěvem. Nekteří z nich se obrátili směrem k psychedelické hudbě, např. Beatles, další přispěli ke zrodu „metalu“ (Black Sabbath). Mnozí tak opouštěli cestu dvouveršových refrénových struktur, aby tak získali více svobody pro tvorbu komplexnějších skladeb. Rocková hudba namícháním stylů z oblasti folku, klasiky, jazzu, elektroniky, středověku apod. nabývala rozmanitých forem. Mladí hudebníci chtěli hudebně profitovat z možností, které nabízela nová technika. Instrumentální i nahrávací.
Jestliže toto jsou základní prvky, kterými historie progresivní hudby začíná, pak 10. říjen 1969 je datum, které znamená skutečný počátek progresivního rocku. Ten den vyšlo album „In the Court of the Crimson King“ od King Crimson, které rozmetalo na kusy prakticky každý dosavadní standard a normu v rockové hudbě. K tomu zpitvořená, jako by halucinogenní tvář přes celý obal desky (Namaloval jej 23letý anglický umělec Barry Godber v roce 1969. Rok nato zemřel na infarkt). Z jedničky King Crimson zaznívá fúze symfonické hudby a elektroniky, jazzové experimenty, zvuk mellotronu, fragmenty metalu a folku.
Zhruba ve stejnou dobu si začaly jiné skupiny vytvářet unikátní, sofistikovaný a invenční „sound“, jako třeba Genesis (v době s Peterem Gabrielem), Yes, Jethro Tull, Pink Floyd…
Na dalších řádcích jsou uvedeny některé z významných kapel „První vlny“.
Skupiny jsou uvedené v chronologickém pořadí tak, jak se objevily na scéně. Číslo uvedené v závorce znamená rok, ve kterém vyšlo jejich debutové album.
Skupiny jsou uvedené v chronologickém pořadí tak, jak se objevily na scéně. Číslo uvedené v závorce znamená rok, ve kterém vyšlo jejich debutové album.
(Poznámka: Není úmyslem autora zde vypsat kompletní seznam všech skupin, pouze uvést některé příklady. Proto mi nemějte za zlé, jestliže vynechám některé z vašich favoritů.)
PINK FLOYD – Británie (1967)
Pink Floyd nejsou jen jedním z předchůdců progress rocku, ale pravděpodobně nejpopulárnější skupina v celém žánru. Název vybral zakladatel/textař Syd Barrett podle křestních jmen dvou bluesmanů (PINK Anderson a FLOYD Council). Kapela byla založena v polovině let šedesátých, během období „psychedelic rocku“. Později se podíleli na vývoji progress rocku – a obzvlášť „space rocku“. Často využívali rozličné zvukové vazby, efekty a v nahrávacím studiu vyprodukované různé hudební triky. Co se týče mé osoby, vždy jsem byl přesvědčen o tom, že Pink Floyd jsou mnohdy přeceňováni. Ano, mají několik vynikajících alb, ale také některá velice průměrná. Pro mě nejsou PF tak dobří jako třeba Genesis nebo Yes, přesto jsou nepochybně populárnější.
TOP CDs:
Dark Side Of The Moon (1973) / Wish You Were Here (1975) / Animals (1977) / The Wall (1979)
JETHRO TULL – Británie (1968)
Třebaže ve skupině Jethro Tull hráli samí vynikající muzikanti, hlavní postavou byl zpěvák, textař a hráč na flétnu Ian Anderson. Jeho hra na flétnu je jedním z nejvíce charakteristických znaků skupiny. Kapela se orientovala na směs folku, středověkých melodií, bluesu, jazzu, rocku, tradicionálu a téměř cokoliv dalšího. Se 60 miliony prodaných alb a více než 250 koncerty ve 40 zemích každý rok. Většina členů Jethro Tull je stále muzikantsky aktivní, vydávají desky a pořádají představení. Je to jeden z „dinosaurů“ progress rocku a zároveň jedna z nejoblíbenějších kapel.
TOP CDs:
Aqualung (1971) / Thick As A Brick (1972) / Heavy Horses (1978)
CARAVAN – Británie (1968)
Caravan vzešli z rozpadlých The Wilde Flowers v roce 1968 a hráli ve složení: Pye Hastings (kytara, zpěv), Richard Sinclair (basa, zpěv), David Sinclair (klávesy) a Richard Coughlan (bicí). Ve své tvorbě mixují progresivní hudbu s dávkou humoru, sympatickým zpěvem. Vyjímkou nejsou dlouhé instrumentální pasáže. Čerpají z klasické hudby, jazzu i anglické lidové tvorby. Caravan jsou aktivní dodnes. Hrají na mnoha živých vystoupeních např. v Británii, Nizozemsku…
TOP CDs:
If I Could Do It All Over Again, I’d Do It All Over You (1970) / In the Land of Grey and Pink (1971) / For Girls Who Grow Plump in the Night (1973)
KING CRIMSON – Británie (1969)
Pro mnoho lidí jsou počátky progresivního rocku spojeny s prvním albem King Crimson. Nicméně hudební podhoubí tohoto žánru existovalo již přinejmenším v roce 1967. The Beatles, Pink Floyd, Moody Blues, Procol Harum vyšlapávali cestičku mezi v období mezi roky 1967 – 1969. Psal se rok 1969, když jedna mladá anglická kapela, hrající spolu pouze několik měsíců, vydala desku „In the Court of Crimson King“. Hudba zněla temně, ale zároveň vznešeně, v několika momentech zase poněkud chaoticky. Založena Robertem Frippem, podstoupila skupina v průběhu let mnoho personálních změn. Vystřídalo se zde několik hudebníků zvučných jmen: Greg Lake, Bill Bruford, John Wetton, Adrian Belew, Tony Levin, Peter Sinfield… K tomu ještě byl Fripp aktivní v mnoha projektech, kde spolupracoval s Brian Eno, Peter Gabriel, David Bowie… a sám vydal několik sólových alb.
TOP CDs:
In The Court Of The Crimson King (1969) / In The Wake Of Poseidon (1970) / LIZARD (1970)
GENESIS – Británie (1969)
Předtím, než se začátkem osmdesátých let přiklonili k popu, byli Genesis jednou z nejmilovanějších a nejuctívanějších kapel v progress rocku. Skupina vkročila do své zlaté éry v roce 1971, když se bubeník Phil Collins a kytarista Steve Hackett přidali k zakládajícím členům – Peter Gabriel (zpěv, texty), Tony Banks (klávesy) a Mike Rutherford (basa). Hudba kapely se stala vysoce melodickou, i poněkud teatrální, vydatně podporovaná Gabrielovými texty a téměř divadelními projevy. Výrazný podíl na soundu skupiny měly i Banksovy klávesy s hojně používaným mellotronem. Genesis byli pravděpodobně jedna ze dvou či tří nejvlivnějších progresrockových kapel. Jejich hudba inspiruje některé nové kapely dodnes.
TOP CDs:
Nursery Cryme (1971) / Foxtrot (1972) / Selling England By The Pound (1973) / The Lamb Lies Down On Broadway (1974)
VAN DER GRAAF GENERATOR – Británie (1969)
VDGG nepatří mezi nejznámější a nejoblíbenější kapely té doby, ale bylo by špatné se o nich nezmínit. I kdyby jen pro jejich album „Pawn Hearts“, které nemá pouze posluchačskou hodnotu , ale i hudebně historický význam. Hlavním i zakládajícím členem kapely je zpěvák s jedinečným hlasem a textař skupiny Peter Hammill. Při poslechu „Pawn Hearts“ se můžeme nechat unášet neobvyklými, přesto krásnými pasážemi klavíru, varhan i saxofonu. Skvěle na albu vypomohl na kytaru Robert Fripp z King Crimson. Skupina úspěšně spojila styly jako folk, jazz, blues či rock v zajímavé homogenní celky.
TOP CDs:
Pawn Hearts (1971)
YES – Británie (1969)
Společně s Genesis jsou Yes další ze dvou či tří nejvlivnějších progrockových skupin. „Zlatá éra“ Yes začíná rokem 1971 (zhruba ve stejnou dobu jako Genesis). Sestava Jon Anderson (zpěv, texty), Chris Squire (basa), Steve Howe (kytara), Bill Bruford (bicí) a Tony Kaye (klávesy). Svého vrcholu dosáhli až po příchodu nového klávesáka, extraordinérního Ricka Wakemana v roce 1972. V tomto období se v Yes sešli pravděpodobně nejvšestranější a nejnadanější hudebníci v historii progresivního rocku.
TOP CDs:
The Yes Album (1971) / Fragile (1972) / Close To The Edge (1972)
The STRAWBS – Británie (1969)
Dost známá skupina z počátku 70.let STRAWBS, se lišila od svých krajanů – Moody Blues, King Crimson, Pink Floyd. Jejich zvuk pramenil více z britského traditional folku, který kapela jemně mixovala s rockem a vytvořila tak svůj osobitý styl. Během let v té době natočili více jak 15 desek, na kterých figurovaly různé sestavy členů kolem lídra Davea Cousinse. Ten byl motorem kapely a hlavním skladatelem písní. Sám má na kontě též vydání několika vynikajících sólových alb. Nejzajímavější období The Strawbs začalo s „Grave New World“ a končilo s „Ghosts“ Jejich pravděpodobně nejlepší počin je „Bursting At The Seams“.
TOP CDs:
From The Witchwood (1971) / Grave new World (1972) / Hero And Heroine (1974) / Ghosts (1975)
LE ORME – Itálie (1969)
V 70. letech vyprodukovala Itálie několik vynikajících kapel progresívního rocku. (Potom ještě v letech devadesátých.) Le Orme je jedna z nejstarších a nejznámějších. Skupina si vypracovala naprosto osobitý styl s prvky tradicionálu, jazzu, folku a rocku, s významným podílem zvuku kláves. Skupina je stále aktivní. Není tomu tak dávno, co vydala alba „Elementi“ (2001) a „L’Infinito“ (2004)
TOP CDs:
Felona & Serona (1973) / Contrapunti (1974)
RENAISSANCE – Británie (1969)
Vzešli z popela The Yardbirds (skupina, z které taky vznikli Led Zeppelin) v roce 1969. Skupina pokračovala v cestě i přes výrazné změny v obsazení. Po odchodu založili Keth Relf a jeho sestra Jane Relf kapelu Illusion. V této etapě nahráli dvě alba. Novou sestavu Renaissance tvořili kytarista Michael Dunford, Jon Camp – basa, John Tout – klávesy, Terry Sullivan – bicí a vokalistka Annie Haslam (ctižádostivá zpěvačka s klasicky školeným zpěvem a tříoktávovým rozsahem). Texty většinou dodávala básnířka Betty Thatcher. Ze spojení klasické hudby a rocku vznikaly nejkrásnější písně v oblasti progrock-folku. Koncem 70. let však skupina stále více narážela na skutečnost, že hudební svět kolem ní je čím dál více pod vlivem punkového a new wave rozmachu a že zájem o progresivní folkrock opadl.
TOP CDs:
Ashes Are Burning (1973) / Turn Of Cards (1974) / Scheherezade And Other Stories (1975) / A Song For All Seasons (1978)
EMERSON, LAKE & PALMER – Británie (1970)
Emerson, Lake & Palmer byli kvalifikováni jako „supergroup“; skupina složená z hudebníků, kteří byli známí již z jiných předešlých kapel. Hráč na klávesy Keith Emerson byl členem skupinyThe Nice, která byla známá svými fantastickými scénickými představeními. Greg Lake, hrával na basu a zpíval u King Crimson. Později se setkal s Emersonem a společně zvážili možnost založení nové kapely. Carl Palmer hrál na bicí v několika skupinách, z nichž asi nejznámější byli Atomic Rooster. Tvorba skupiny Emerson, Lake and Palmer byla výrazně ovlivněna klasickou hudbou. Jednou z hlavních složek soundu kapely byly zvuky Moog-syntetizátoru – Emerson byl jedním z průkopníků v ovládnutí tohoto nástroje. Skupina se mimo jiné proslavila i teatrálními vložkami Emersona na koncertech.
TOP CDs:
Emerson, Lake & Palmer (1970) / Tarkus (1971) / Trilogy (1972) / Brian Salad Surgery (1973)
GENTLE GIANT – Británie (1970)
Originální kapela, značně podhodnocená dokonce i spoustou vyznavačů progresrocku. Hudba Gentle Giant je dokonale namixovaná směs ingrediencí ze „středověké“ hudby, klasiky, jazzu a folku. Jejich neobyčejně spletité instrumentální i vokální kompozice by však mohly odradit nejednoho nepřipraveného posluchače.
TOP CDs:
Gentle Giant (1970) / Three Friends (1972) / The Power And Glory (1974) / Free Hand (1975)
ELOY – Německo (1971)
Eloy z historického hlediska patří na vrchol progresivní i „Germanic“ hierarchie. Za svou dlouhověkost vděčí Eloy lídrovi kapely, kytaristovi Franku Boremannovi, který řídí osudy souboru již od roku 1971. Určité pochybnosti o další životaschopnosti kapely byly rozptýleny vydáním skvělého alba Ocean 2 v roce 1998.
Eloy mají asi tak stejný význam pro zemi Goetheho, jako PFM, Le Orme či Banco pro Itálii.
TOP CDs:
Dawn (1976) / Ocean (1977) / Silent Cries And Mighty Echoes (1979) / Ocean 2 (1998)
PREMIATA FORNERIA MARCONI (PFM) – Itálie (1972)
PFM je nepochybně nejznámější italská progresrocková kapela. Jejich hudba, do značné míry ovlivněna Genesis a ELP, je obohacena houslemi, které vytváří charakteristický zvuk skupiny. Ve snaze oslovit co nejvíce lidí (zejména v anglicky mluvících zemích) dospěl soubor k rozhodnutí přepracovat dvě alba z roku 1972 a nahrát je s anglickými texty. Pete Sinfield (textař King Crimson, mimo jiné), se ujal otextování skladeb. Z hudebního pohledu se některé skladby od italského vydání liší. Osobně dávám přednost italské verzi písní. Zmíněná alba jsou k dostání v remastrované verzi za celkem rozumnou cenu.
TOP CDs:
Storia Di Un Minuto (1972) / Per Un Amico (1972) / Photo’s Of Ghosts (1973)
BANCO DEL MUTUO SOCCORSO – Itálie (1972)
Ve svém lepším období byli často srovnáváni s ELP nebo Genesis. Banco byli uprostřed let sedmdesátých určitě největší ze všech italských progresívních kapel. Jejich sound byl ovlivněn folkovými motivy, klasickou hudbou i melodicky experimentálními britskými skupinami té doby. Ranými Genesis, The Nice apod. První tři nahrávky jsou rozhodně klasikou s výraznou barokní atmosférou, zdvojenými klávesami bratří Nocenziů a bohatými aranžemi s výraznými vokály. Banco jsou příkladem kultivovaného rocku. V současné době jsou stále aktivní, hrají se stejným zaujetím jako před třiceti lety. Patří po zásluze k základním kamenům každé seriozní sbírky progresrockové hudby.
TOP CDs:
Banco Del Mutuo Soccorso (1972) / Darwin (1972) / Io Sono Nato Libero (1973) / Banco (1975)
CAMEL – Británie (1973)
Jestliže Jethro Tull jsou ztělesněním Iana Andersona, pak Camel stojí hlavně na kytaristovi Andy Latimerovi. Hudba skupiny je silně ovlivněna jazzovýmí prvky. Na albech Camel se nezřídka objevují dlouhé melodické instrumentální kompozice. Camel je jedna ze základních skupin progresrocku s vazbou na Canterburskou hudební školu. S různými obměnami v sestavě je kapela stále činná.
TOP CDs:
Mirage (1974) / The Snow Goose (1975) / Dust And Dreams (1991) / Harbour Of Tears (1996)
RUSH – Kanada (1974)
„Silná trojka“ z Kanady byla založena v první polovině let sedmdesátých. Diskografie skupiny by se dala rozdělit do určitých cyklů. Každý z nich zahrnuje tři alba, na kterých je rozpracován odlišný styl a přístup. První cyklus začíná s „Caress of Steel“ (1975) a „2112“ (1976). Znamenaly odstartování úspěšné kariéry skupiny. Nicméně to byla až třetí deska v tomto cyklu – „Farewell to Kings“ (1977), kde se naplno projevil progresivní styl kapely. To nejlepší však mělo teprve přijít. „Hemispheres“ (1978) sklidilo obrovský celosvětový úspěch a dostalo Rush do pozice progresrockových kapel, se kterými se musí počítat.
TOP CDs:
2212 (1976) / A Farewell To Kings (1977) / Hemispheres (1978)
pokračování RUSH … DRUHÁ VLNA (1980 to 1989)…
KONEC PRVNÍ VLNY
Nepochybně si povšimnete, že všechny skupiny uvedené výše jako „První vlna“, se objevily před rokem 1975. A jak tomu u módních trendů bývá, staré ustoupí a uvolní pole novému. V tomto případě kapely z progresrockové scény odsunula do ústraní nastupující módní vlna punk rocku. Hudebníci progesrockových kapel dělali stále ambicióznější alba, která začala být v mnoha případech pro širší veřejnost nestravitelná. Navíc sehrála závažnou roli i okolnost, že v tvorbě a vystoupeních začalo být ego hudebníků určujícím faktorem v přístupu k hudbě. Pro posluchače často nudný a únavný prožitek. Po roce 1975 se progresivní rock dostal do velkého úpadku a prakticky na několik let zmizel ze scény.
Nicméně, v každém případě hudba z progresívní rockové scény potvrdila svou virtuozitu, komplexnost a fantazie převážila nad průměrností, jednoduchostí a „krutou realitou punku“. Na začátku osmdesátých let někteří veterání a mnoho nových mladých muzikantů položilo základ k druhé vlně progresrocku. Ten v některé ze svých forem žije dodnes.
