V roce 2011, ještě fanoušci reagovali na naše příspěvky a fotogalerii, ale začínali se prosazovat jednotlivci, kteří si vynucovali nároky na různé služby, propagováním vlastní činosti, dále nevybíravým způsobem vyžadovali okamžité zveřejňování fotoreportáží a aktualit, ale sami ničím nehodlali přispět, uchylovali se v komentářích k sprosťárnám, nedokázali si promítnout ty čtyři hodiny práce denně celého týmu a hlavně nás třech šveska, Adinka, Čínan. Dokázali jsme zaujmout hlavně v zahraničí u našich krajanů, kteří se rozprchli po světě v době komunistické totality. Dokázali jsme jim připomenout mládí s muzikou i jejich život v komunitě Bigbítu. Předpokládali jsme větší zapojení u domácích fanoušků crash-clubu. Přetěžké dolování příspěvků nám postupně bralo chuť do čehokoliv, zůstalo mnoho informací jen v hlavách právě muzikantů, mnoho fotografií v šuplíkách a zřejmě to už tak zůstane. Přesvědčili jsme se o tom na Facebooku, kde se najednou fotky vynořují už léta. I když jsme tam také založili Foto rock vykopávky, fotky lítají hlavně mimo skupinu, je to asi tím, že přílišná svoboda, a různé lidské vlastnosti zabrání blogu i skupinám na FB fungovat. Od Boba jsem si zapamatoval, že životnost blogů je asi tři roky, pak zájem opadne a bez odezvy pomalu vymírá téměř stejně jako jeho příznivci. Očekával jsem že blog založí muzikanti a aktéři tehdejší scény, to se přes velké sliby nestalo. Chomutov má svou knihu Štěpána Alexy a také blog, Ostrov svůj seriál 18. dílů své bigbítové historie Irenky Janečkové, a my ve Varech a okolí jsme zůstali jen u blogu. Kniha ani seriál nikdy nebude, to by za to museli vzít Pardálové muzikanti, kterým je dnes 70 let, a to se také nestane. Vyrvali jsme z historie pár střípků a pokud se nepodaří blog zkopírovat a uložit, tak ten také zanikne pro nezájem a lidské vlastnosti. Něco se ještě objeví na Facebooku, pokud bude mít někdo chuť vyniknout a pak přijde tma, vzpomínky a zásluhy o krásná 60. léta, zůstanou v kostěných bednách a fotky v kontejnerech. I tak díky za ta léta co blog žil intenzivně. Můžeme si za to sami, jen pár příznivců poslouchá naše hudební skvosty, většina ale poslouchá dechárnu a neskutečné sračky popu, žere politikům lži a bedna je pro ně vším. Tak se mějte, máte to o co jste se zasloužili. šveska
Proč náš blog nežije?
