Tři roky na Crash-club blogu aneb jak Šveska vykopal Číňana

Koukám na kalendář a něco mi pošeptalo, že to teď bude tři roky od momentu, kdy mě Tom alias Šveska vykopal ze záhrobí. Byla to bomba, jak pro mne tak i pro Švesku, soudě podle jeho extatické reakce. Ono nevidět i neslyšet se 41 let je docela dlouhá doba. Mezitím se mění svět, lidi i režimy a hlavně stárneme. Byla to paráda slyšet jeho hlas, který se vůbec nezměnil a i jeho chechtání bylo stejné. Úplně mě to vrátilo těch 41 let zpátky. No a když už mě vyslídil a dostal, tak jsem nemohl odmítnout jeho pozvání k návštěvě u nich doma a také k návštěvě blogu, který tehdy před rokem založil. Od té chvíle se věci rozjely a dostaly rychlý spád. Následkem toho se uskutečnila první slezina bývalé kapely The Crash, i když ne v kompletním obsazení. Nicméně to stačilo k tomu, aby se v skrytu duše začalo spekulovat o věcech příštích. Následovala druhá, pak i třetí slezina a výsledkem bylo rozhodnutí si zkusit spolu opět zahrát. Kdo chodí nebo chodil na tento blog, tak již tuto a další historii dobře zná. Šveska mě zmasíroval a výsledkem byly mé příspěvky na blog. Všechno šlo poměrně dobře… blog rostl včetně jeho návštěvnosti a kapela The Crash se dočkala combacku na prknech Kulturáku v Nové Roli. Udála se spousta věcí všeho druhu, jak už to tak bývá, příjemných i nepříjemných. Mezitím jsme všichni spolu s blogem o tři roky starší. Zdali jsme i moudřejší? Nevím, Fiala, jak blogu říkám, ustrnul na delší dobu a proto jsem se ho pokoušel v poslední době roztlačit. Bohužel je to jako s autem. Když tlačí jenom jeden, tak se auto těžko roztlačí. To mě dovedlo k rozhodnutí, nechat blog blogem a věnovat se jiným věcem. Myslím si, že je to škoda ale nemá smysl oživovat něco, co ostatní nechali na holičkách a je jim to fuk. No nic. Blog svůj účel plnil a doposud i částečně plní díky spoustě informací které obsahuje. Jenom už není živý co se týká komentářů a příspěvků od dalších lidí. A to je škoda. Myslel jsem, že když se dá někdo na vojnu tak bojuje. Jenomže když na bitevním poli najednou nikdo není a všichni zmizeli, tak se není co divit tomu, že i já házím flintu do žita. Byly to pěkné tři roky a jsem za ně rád. Rád bych proto všem poděkoval za jejich návštěvy, příspěvky i komentáře, které tento blog dělali živým. Přeji krásné jaro, slunce a pohodu.
číňan
Příspěvek vytvořen 719

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek